uzbecká kinematografie
uzbecká kinematografie, první filmy promítány v Taškentu 1897. Po amatérských začátcích (1914) od 1925 taškentské studio Záře východu (od 1936 Uzbekfilm) produkovalo osvětové a agitační snímky. První hrané filmy ruských režisérů (O. N. Frelich, 1887 až 1953, Dcera .svatého muže ) zobrazovaly tematiku náb. a feud. předsudků, protibasmačských bojů, osvobození žen a aktuální problematiku zemědělství. Za 2.svět. války byla do Uzbekistánu evakuována film. studia i z jiných svazových republik; J. A. Protazanov zde natočil film Nasredin v Buchare . Po válce se u. k. zaměřila zejm. na hist. filmy (K. J. Jarmatov, 1903 až 1978 Básník a vladar - o Alíšeru Navoím, A vicenna , Sama mezi lidmi - o básnířce Nadíře, L. A. Fajzijev, *1929, Ulukbekova hvězda ). S příchodem nové generace v 60. letech se rozšířil tematický okruh. Ve filmech se odrazily reminiscence na rev. a válku (Š.Abbasov, *1931, Jablkajednačtyricátého roku ), etická problematika současné mládeže (E. Išmuhamedov, *1942. Něha , Zamilovaní , Sbohem . zeleni léta ). Mez. úspěchu dosáhl Ali Chamrajev (*1937), tvůrce rev. dramatu Sedmá kulka , poémy Člověk sleduje let ptáků a poetického trojportrétu žen Triptych . Vedle dokumentární a animované tvorby vzniká ročně v Uzbekfilmu 10 hraných filmů. V Taškentu se ob rok koná nesoutěžní mez. film. festival asijských a latinskoamer. kinematografií.
