uhlík
uhlík, carboneum, C, chemický prvek IV.B skupiny periodické soustavy, at. číslo 6, relat. at. hm. 12,011, známý od pravěku; kyselinotvorný prvek, výlučně nekovové povahy. K sousedním atomům se obvykle váže kovalentní vazbou; je však schopen vázat se s elektropozitivními i elektronegativními prvky. Atomy u. se mohou vázat i mezi sebou jednoduchou, dvojnou nebo trojnou vazbou. Na možnosti vzniku těchto vazeb je zal. schopnost tvořit řetězce prakticky neomezené délky. Řetězce mohou být lineární, rozvětvené nebo cyklické. Schopnost řetězení umožňuje u. vytvářet nesmírné množství slouč.; jejich počet je nesrovnatelně větší než počet slouč. všech ostatních prvků dohromady. U. je bez chuti a bez zápachu, nerozpustný ve všech běžných rozpouštědlech, dobře se rozpouští v četných roztavených kovech. Za obyčejné teploty je mimořádně chem. netečný. Při vysokých teplotách se slučuje s mnoha prvky (s vodíkem, sírou, křemíkem, chlorem a mnoha kovy). V přírodě se vyskytuje ve dvou alotropických modifikacích (diamant, grafit), ve slouč. anorg., zejm. však org. je u. nezbytný biogenní prvek. Tech. u. se vyrábí zahříváním např. dřeva, černého uhlí za nepřístupu vzduchu. Ve slouč. má u. oxidační číslo II a IV. - Slouč. u. např.: oxid uhelnatý CO, oxid uhličitý CO2; kys. uhličitá H2CO3, jejímiž solemi jsou uhličitany a hydrogenuhličitany. V.t. uhlovodíky.
