gestaltismus
gestaltismus [-štaltyz-, něm.], Gestaltpsychologie, tvarová psychol., celostní psychol. - ideal. psychol. směr, který vznikl na zač. 20.st. v Německu jako reakce na tehdy převládající snahy vysvětlovat složitější psychické děje řetězením (skládáním a rozpojováním) prvků podle zákonů asocianismu. Podle gestaltismu nelze odvozovat celistvost duševních jevů druhotně z jevů elementárních (počitků, jednoduchých citů). Na zákl. tzv. primátu celku či tvaru je psychika nedělitelná na jednoduché prvky, které jsou asociovány do smysluplných celků; vlastnosti složek jsou podmíněny zákonitostmi celku a nikoliv naopak. Rámec g. je dán třemi zákl. větami: deskriptivní (prvotní a rozhodující je organizace obsahů, procesů a jevů do nedělitelných smysluplných celků), dyn amickou (vše psychické je určeno zákony, jež strukturují celek, tzv. tvarovými zákony) a psychofyzickou (psychickým "tvarům" odpovídají tvary fyzické). Veškeré psychické děje jsou organizovány do celostních (tvarových) kvalit (Gestaltqualität), které jsou apriorně dány (princip invariace) a které utvářejí procesy vnímání (figura a pozadí) i myšlení (tvarové zákony). Přestože náznaky g. jsou patrné již u E. Macha (poznávání na zákl. smyslové zkušenosti jako tvarový problém) a A. Meinonga (tvarový charakter myšlenkových pochodů), skutečný rozmach g. představuje až formulace tzv. tvarové domněnky W. Köhlerem (ve fyzikálních, biol. i psychických systémech dominují "tvary", tj. dané a strukturované celky, jejichž interakce a poměry určují dynamiku příslušných dějů) a upřesnění pojmu celostní (tvarové) kvality (Ch. Ehrenfels) H. Volkeltem (celek či tvar má vždy psychicky vyšší kvalitu než pouhý součet jeho prvků - např. melodie je "vyšší jakostí vědomí" než sled jednotlivých tónů). Strukturovanost psychiky ("tvary" jako výslednice působení vnitřních tendencí a zákonů), nedělitelnost "tvaru" na části a proměnlivost tvarových konfigurací, vytvářející prostřednictvím tvarových zákonů psychický pohyb, se staly ústředními body g., jež byly studovány zejm. v kontextu "inteligence zvířat" (W. Köhler) a myšlení dětí (K. Koffka). Podle odlišných způsobů výkladu těchto předpokladů se proud g. rozštěpil do tří směrů, představovaných třemi školami: berlínskou (M. Wertheimer, W. Köhler, K. Koffka), lipskou (F. Krueger, H. Volkelt) a štýrskohradeckou (S. Witasek, V. Benussi). - Gestaltismus jako strukturální směr vyloučil kauzální přístup ke zkoumání psychických procesů a svým apriorismem zminimalizoval roli akt. regulace psychické činnosti člověka (vyloučení dial. procesu analýzy a syntézy při vytváření.pojmů, soudů a postojů). Výkladem chování na zákl. smyslupných celků ovlivnil řadu souč. ideal. filoz. směrů holistického zaměření a některé obory přír. věd (etologie). Strukturalismus g. poznamenal i kyb. koncepce N. Wienera a ve své obecnosti přispěl k rozvoji systémových metod výzkumu (teorie systémů L. von Bertalanffyho). V.t. celostní kvalita; figura a pozadí; tvarové zákony.
