transcendentální obecně
transcendentální [lat. transcendens, přesahující, překračující], ve scholastice (zvl. u F. Suáreze) mezně obecné pojmy (jedno, pravdivé, dobro), představující nejvyšší rodové pojmy (tzv. transcendentalia). U I. Kanta jsou t. apriorní poznávací formy organizující empirické poznání. V tomto smyslu jsou t. formy smyslovosti (čas a prostor), kategorie (substance, příčinnost), a proto se u Kanta t. nazývá i estetika, logika, analytika, dialektika. Kant za t. pokládá veškeré poznání, jež se nezabývá předměty "o sobě", jako spíše způsoby lidského poznání předmětů, pokud toto poznání má být možným a priori: "Nazývám transcendentálním každé poznání, které se nezabývá předměty, nýbrž našimi pojmy a priori o předmětech". Kant někdy též směšuje pojem t. s pojmem transcendentní (tedy přesahující svět jevů a zkušenosti, a proto nedostupný teor. poznání; jde o pojem protikladný pojmu imanentní).
