transcendentální fenomenologie
transcendentální fenomenologie, název Husserlovy filozofie slučující objektivně idealistické a subjektivně idealistické momenty. E. Husserl vyšel z deskriptivní psychologie Brentanovy, z níž přejal zejména pojem intencionality, tj. zaměřenosti vědomí na objekt, přičemž ovšem vědomí a objekt jsou nerozlučně spojeny. Podle Husserla se má stát vědeckou teorií poznání fenomenologie, která nazírá předmět vědy neoddělitelně od myšlenkové činnosti subjektu. Akty vědomí podle Husserla konstituují předměty. V díle Ideen zu einer reine Phänomenologie und phänomenologischen Philosophie (Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filozofii) přešel k transcendentální filoz., ke konstrukci transcendentálního subjektu, který dává předmětům a světu platnost bytí; v subjektu se slučuje individuální a všeobecné. Husserlova snaha překonat mater. a ideal. v tradiční podobě pak ústí v pokus o zcela nový idealtsmus. Fenomenologie jako transcendentální filoz. má být první filozofií a má vytvořit bytostný základ veškeré vědy. Husserl se domníval, že dovršuje transcendentální filoz. spjatou tradičně se jménem Kantovým. V Karteziánských meditacích se odvolává na Descartovo spojení já a myšlení a prohlašuje za základ všeho myšlení čistou subjektivitu, oblast čistého vědomí, transcendentálního ega. Husserl nepochopil sociální podmíněnost subjektu, hist. vývoj vědomí ani dial. relativně apriorního a aposteriorního v procesu poznání.
