tlak obecně
tlak, 1. fyz. síla působící kolmo na jed. plochy, mířící směrem k ploše, která je z druhé strany plochy kompenzována silou stejně velkou, opačně orientovanou. Jed. v soustavě SI je pascal (Pa), tj. newton na metr čtverečný. Odtud kPa - kilo pascal - 1 000 newtonů na metr čtvereční T. absolutní, t. vztažený k abs. vakuu (abs. tlakové nule). V.t. akustický tlak; atmosférický tlak; dynamický tlak; podtlak; přetlak; statický tlak; tlak vzduchu; vakuum; 2. mech. namáhání pružné konstrukce (prutu, sloupu, oblouku) způsobené vnějšími silami rovnoběžnými s osou prutu, které jednotlivé průřezy k sobě přitlačují (přibližují). U prostého t. je výslednice v ose prutu. Průřez je pak namáhán tlakovým normálovým napětím, které nesmí překročit pevnost v tlaku, aby nedošlo k rozdrcení materiálu. Je-li výslednice mimo osu prutu, jde o excentrický t., který je kombinovaným způsobem namáhání. Excentrickým t. jsou namáhány např. sloupy a trámy rámové konstrukce. Delší tlačené sloupy jsou namáhány na vzpěr, při němž vzniká nebezpečí ztráty stability vybočením. V.t. pružnost; stabilita stavební konstrukce; vzpěrná pevnost; 3. lék. t. krevní , t. krve v cévách; t. n i trooční , t. udržující kulovitý tvar a správné napětí oční koule.
