terčík
terčík 1. fyz . objekt (plynný, kapalný, pevný), na který dopadá svazek částic. Slouží ke studiu jad. reakcí, k výrobě radioakt. nuklidů, ke zkoumání vlivu urychlených částic na látku (analýza, implantace iontů); 2. arch . viz zasklívání do olova.
