teorie výrobních činitelů
teorie výrobních činitelů, burž. teorie, podle níž ve výr. procesu na sebe vzájemně působí tři zákl. faktory - práce, kapitál a půda. přičemž každý faktor je samostatným zdrojem hodnoty. Mzda se pojímá jako cena práce a jediný výsledek dělníkovy činnosti ve výr. procesu. Zisk (též nazývaný úrok) je pak výsledkem produktivity kapitálu nebo odměnou za činnost kapitalisty; renta se nejčastěji považuje za dar přírody. T. v. č. v pův. podobě vypracoval J. B. Say v l.pol. 19. století. Jeho hodnotová teorie byla však složitější; považoval práci a kapitál s půdou pouze za užitkotvorné a teprve subj. oceněním užitku objasňoval hodnotu. T. v. č. používá i neoklasická škola. V souč. se do okruhu činitelů účastnících se výr. procesu a vytváření hodnoty dále zahrnuje stát, věda a lidský kapitál.
