telugská literatura
telugská literatura, novoind. liter. psaná telugsky (v.t. drávidské jazyky). Vznikla v 9.-10.st. na zákl. staroind. sanskrtské liter., rozvíjela se pod vlivem hinduismu; hl. lit. druhem byla poezie. Zakl. klas. t. l. je Nannaja Bhatta (11.st.), který přel. část Mahábháraty a napsal první mluvnici telugštiny. Po něm vynikli v adaptacích sanskrtských předloh zejména Tikkana (1230-1300) a Errapreggada (1280 až 1350), kteří dokončili zpracování Mahábháraty , a Bamméra Pótana (asi 1405-1450 až 1480), propagátor náb. ideálů bhakti. Lyrickoepická poezie Šrínáthy (1365-1440) a didaktická poezie Vémany signalizují přechod k národní tematice. Od přílišného vlivu sanskrtské poezie se t. l. oprostila v 16.st. (Kršnadéva Rája), kdy se obohatila formálně i tematicky (Pingali Súranna). Za polit. úpadku v 17. až 18.st. dosáhlo výraznějších kult. hodnot divadlo, čerpající z bohatého folklóru. Brit. kolonizace v 19.st. podnítila vznik osvícenských tendencí provázených úsilím o spol. reformy, zejm. odstranění kastovnictví; jejich um. platformou se stala především próza (T. K. Vírasélingam, 1848-1919). Zač. 20.st. s rozmachem nár.osvob. hnutí rozkvět liter.: romant. a vlastenecké lyriky, založené na folklórní tradici (G. Appáráo, 1861-1915), pod vlivem R. Thákura a angl. romantiků sociálního románu (Unnava Lakšmínárájana, 1877-1958) a divadla. Moderní t. l. čerpá mnoho podnětů z evr. literatur; v próze se prosadil real. a psychol. román a novela (B. Krišna Ráo, 1918-1962; P. Padmárázú, *1915), v poezii rev. romant. poučený surrealismem a spol. angažovanou poezií (Šrí Šrí). Od 60.-70. let je pro telugskou literaturu příznačná tendence k uměleckému experimentu, hledání nových forem a rostoucí zájem o sociální problémy.
