světci
světci, svatí - osoby hist. či mytického pův., jejichž pozemský život se podle dané náb. doktríny (zvl. kř. a islámu) vyznačoval teol. mimořádnými vlastnostmi, díky nimž se s. po smrti stali zprostředkovateli mezi bohem a lidmi. Kult s. jako rozvinutá forma kultu předků je formou spojení monoteismu s polyteismem na pozadí široce zal. ideje nesmrtelnosti. V kř. měl značný vliv na kult s. starořec. a starořím. kult héroů a kult mučedníků. V raném období hagiografie čerpala kř. církev materiály k sestavování životopisů s. z příběhů Starého zákona, z evangelií, z ant. mytol., světské liter. i z folklórních zdrojů. Mocným stimulem rozvoje kultu s. byla snaha o šíření kř. ideologie mezi pohanskými národy (oficiální kanonizace s. prováděna v kat. církvi od 10.st.), opouštějícími jen pozvolna své předkř. kulty. Kat. a pravoslavná církev dělí s. na různé kategorie (patriarchové a bibličtí proroci, apoštolové, círk. otcové, mučedníci, ostatní svatí); zvl. kategorii (podstupeň s.) tvoří tzv. blahoslavení. Pravoslaví užívá pro ozn. některých s. termín ,,divotvorci". Kř. církev rozdělila kalendář na dni uctívání jednotlivých s., kterým zasvětila chrámy a poutní místa. Vyhlašování (kanonizace, beatifikace) nových s. a blahoslavených se praktikuje v kat. církvi dodnes. Protestantismus se ve většině svých směrů zřekl uznávání s., některé prvky však zachoval (bibl. patriarchové, proroci, apoštolové).
