svatost
svatost, náb., relig. a mytol. v různých hist. obdobích nejednotně vykládaný pojem, vztahující se nejčastěji k náb. čistému poměru k bohu (starozákonní chásíd, novozákonní hosios: pův. ozn. toho, co je posvěceno božským či lidským právem, co je kulticky čisté, resp. zbožné a milosrdné; hieros: pův. to, co je velké a silné, zasvěcené božstvu; hagnos: pův. to, co je uctíváno či posvěceno obětí, co je neposkvrněné a čisté). Nejčastěji je s. vykládána ve smyslu výrazu hagios (hebr. kořen kd-š), ozn. pův. to, co vzbuzuje posvátnou úctu a bázeň, co souvisí s oběťmi a je jimi uctíváno, co je velké a mocné. Tento řec. pojem byl teol. rozveden novozákonní náb. tradicí do různých význ. (s. boží, s. Ježíše Krista, s. církve).
