stupnice obecně
stupnice, 1. fyz. a) přiřazení čísel nebo ozn. intenzívním veličinám (teplotní s., s. tvrdosti); b) realizace tohoto přiřazení, např. stupnice u teploměru; 2. hud. řada tónů stupňovitě uspořádaných podle určitých pravidel; v evr. hudbě v rozsahu oktávy, nazvané zpravidla podle zákl. tónu. Rozeznávají se: a) s. diatonické: durové (velká tercie od zákl. tónu; značí se velkými písmeny: C, G, D, A, E, H, Fis, Cis v kvintovém kruhu s křížky; C, F, B, Es, As, Des, Ges, Ces v kvartovém kruhu s bé), mollové (přirozená aiolská, harmonická se zvýšeným VII. stupněm, melodická se zvýšeným VI. a VII. stupněm při vzestupu, sestupně uchovává aiolské uspořádání; u všech tří malá tercie od zákl. tónu; mollové s. se značí malými písmeny: a, e, h, fis, cis, gis, dis, ais v kvintovém kruhu s křížky; a, d, g, c, f, b, es, as v kvartovém kruhu s bé), církevní (vznikly asi ve 4.st. z řec. harmonií: dórská d - d1, frygická e - e1, lydická f - f1, mixolydická g - g1, v 16.st. přibyly aiolská a - a1 a iónská c1 - c2; tyto řady jsou tzv. autentické, od nich odvozeny plagální s., začínající vždy o kvartu níž, mající však s pův. autentickými společný finální - závěrečný tón. Plagální řady nazývány s předponou hypo-, např. hypodórská A - a s finálním tónem d atd.); b) s. ch ro mati cké: chromatické (dvanáctitónové s., charakterizované vzestupně tóny zvýšenými a sestupně tóny sníženými), chromatickoenharmonické (vyjadřující půltóny dvojmo, napr. c, cis, des, d, ...) a dále dělené (čtvrttónové, šestinotónové); c) s. e x ot ické: pentatonické (pětitónové s., bez půltónů nebo s půltóny; bezpůltónová vzniká rozkladem čtyř čistých kvint c - g - d1 - a1 - e2 v podobě zákl. řady c, d, e, g, a; pentatonika s jedním nebo dvěma půltóny užívána zejm. v javánských melodiích a v jap. hudbě), cikánské (mollová vzniká z mollové harmonické s. zvýšením IV. stupně, durová snížením II. a VI. stupně), celotónové (šestitónové, např. c, d, e, fis = ges, as, bé, c).
