stavovská opozice
stavovská opozice, ve feud. evr. státech cílevědomé vytváření stavovské protiváhy k panovnické moci. S. o. se zásadně stavěla proti upevnění ústřední vládní moci na úkor výsad stavů a proti utužení závislosti stavovských osob na panovníkovi. Představitelé s. o. využívali sněm a zemské úřady ke snižování daňových nároků panovníka, vymáhali jeho ústupky a ovlivňovali tím vnitřní i zahr. politiku. Tendence s. o. k oslabení panovníka zpravidla nesměřovala k odstranění panovnické instituce. V mocenské konkurenci panovníka a s. o. tkvěl základ dualistického zřízení vrcholně a pozdně feud. států Evropy. Rozmach výr. sil v 16.-18.st., zvýšené nároky na řízení spol. a na uplatnění státu v mez. vztazích postupně zbavovaly středověký dualismus opodstatnění. Ve většině zemí panovníci pomocí účinnějšího vládního systému (byrokratizace správy, stálá armáda) potlačili s. o. (absolutistické monarchie ve Francii, Španělsku, Rusku); ojediněle došlo k postupnému rozkladu státu, v němž nad ústřední panovnickou mocí trvale převládla feudální s. o. (polsko-litevský stát). Pouze v nejvyspělejších zemích (Nizozemí, Anglie), kde dosáhl městský stav mimořádně silného postavení a kde zvítězila burž. rev., byly organizační prvky s. o. integrovány do novodobého stát. zřízení (parlament). V českých dějinách sehrála s. o. rozhodující úlohu v předbělohorské době 1526-1620, kdy její zápas s Habsburky tvořil osu vnitropolit. vývoje. Po nástupu Ferdinanda I. Habsburského se střetla koncepce stavovského dualismu s ofenzívní centralizací Habsburků. Opozice stavů č. koruny byla oslabována organizační roztříštěností do pěti zemských stavovských obcí a rozpory mezi stavy a náb. diferenciací uvnitř každého z nich. Vedoucí úlohu plnila s. o. v Čechách, kde se nejdůrazněji postavila proti omezování stavovských privilegií a proti potlačování suverenity č. státu ve prospěch habsburské monarchie. Rozpory s panovníkem vyústily do prvního protihabsburského odboje 1546-47. Po porážce odboje a tvrdých sankcích proti král. městům měla pokračující s. o. výrazně feud. ráz. Odpůrcem habsburské centralizace byla širší s. o., zahrnující také část kat. šlechty. Proti nastupující rekatolizaci vystoupila užší, evangelická s. o., která se na sněmu 1575 pokusila přizpůsobit ústavní poměry v Čechách konfesijně polit. struktuře č. společnosti. Po neúspěchu tohoto legálního postupu začala užší s. o. využívat radikálnější formy boje. Na zač. 17.st. využila krize v habsburské dynastii (Rudolf II., Matyáš), překonala zemský partikularismus a na evangelickém konfesijním zákl. navázala kontakty se zahr. spojenci. Odbojem proti Rudolfovi II. 1608-1611 s. o. násilně prosadila ústavní změny. Vývoj po 1611 prokázal neúčinnost tradičních forem zápasu o zachování dualistického zřízení a legalizované náb. svobody. S. o. sáhla k radikálním metodám, což vyvrcholilo českým stavovským povstáním 1618-20 (válkou proti panovníkovi a pokusem o dosazení nové dyn.).Voj.porážka stavů prokázala ost s. o. a umožnila její likvidaci Habsburky (nastolení absolutismu, konfiskace stavovského majetku, vypovězení nekatolíků).
