stabilita měny
stabilita měny, relat. pojem, který vyjadřuje tendenci k neměnnosti hodnoty peněžní jed. Historicky se touto stabilitou rozuměl poměr peněžní jed. ke zlatu, který byl zajišťován živelným fungováním zlatého standardu. Toto kritérium platí za předpokladu, že se nemění hodnota zlata. Jsou však známy výrazné změny hodnoty měnových kovů, které ovlivnily hodnotu peněžní jed. Jiným kritériem je vztah k cenám, posuzovaný podle cenových indexů, resp. jejich reciproké hodnoty, zvané index kupní síly měny. Toto posuzování stability měny může vycházet buď z vývoje časových řad, nebo ze srovnání s indexy jiných zemí. V prvním případě jde o vnitřní stabilitu měnové jed., ve druhém o stabilitu vnější. Kritérium vnější stability je méně náročné, protože za stabilní se považuje měna, která se ve vývoji neodchyluje od ostatních měn. Cenové indexy jsou navíc ovlivněny výběrem zboží a způsobem tvorby cen, jakož i jednotlivými fázemi prům. cyklu. Třetím možným kritériem, opírajícím se rovněž o vnější stabilitu, je vývoj kursu měny, resp. měnové parity, popř. reprodukční ceny deviz (náklady spojené se získáním zahr. měny).
