squatterství
squatterství [skvo-], 1. na severoamer. kontinentu od konce 18.st. nelegální způsob získávání půdy (většinou na okraji kolonizovaného území) formou obsazení volného nebo neobdělávaného pozemku. Půda musela být určitý čas (zpravidla 60 dní) osídlena a zjevně obdělávána. Nedostatek legislativy vyvolával časté vlastnické spory. Polit. princip tzv. squatterské svrchovanosti dával právo obyv. každého nového státu rozhodnout se, zda v něm bude povoleno či zakázáno otroctví. 1854 vtělen do Kansas-Nebraska Bill. 2. ve 20. st. nelegální obsazení neobdydleného domu. Odtud squatting a squatter.
