spojovací systém
spojovací systém, telefonní tech. soustava spojovacích polí a jejich řídicích orgánů, umožňující vzájemné spojování účastníků. Spojování se uskutečňuje na zákl. volených čísel. Spojovací pole pracuje buď s prostorovým, nebo s časovým dělením spojovacích cest. Prostorové spojovací pole se skládá ze spojovacích stupňů, řazených za sebou, a realizuje se z voličů, křížových spínačů nebo jiných spínacích prvků, které tvoří vícečlánková křížová pole. Pole s časovým dělením přiděluje jednu metalickou cestu postupně jednotlivým spojením, hovor se přenáší pomocí vzorků. S. s. pracují buď s přímým, nebo s nepřímým řízením. Přímo řízené s. s. se řeší jako voličové a pracují synchronně, voliče se nastavují přímo od impulsů číselnice a spojení se prodlouží v době volicí mezery mezi dvěma číslicemi z jednoho volicího stupně na následující. Nepřímo řízené s. s. pracují asynchronně, volené číslo se přijímá, zaznamenává a spojovací cesty se sestavují v jiném časovém okamžiku, než přicházejí volené číslice. S. s. se dělí do čtyř generací, z nichž každá je charakterizována určitým stupněm centralizce řízení. S. s. první generace mají individuální řízení, každá spojovací cesta je plně vybavena řízením, např. přímo řízené voličové systémy. Druhá generace má řízení částečně centralizované do registrů a určovatelů; jejími představiteli jsou systémy s křížovými spínači. Třetí generace pracuje s centrálním programovým řízením a prostorovým spojovacím polem, řešeným nejčastěji křížovým spojovacím polem. Ctvrtá generace má centrální programové řízení a spojovací pole s časovým dělením, které se řeší použitím pulsně kódové modulace. Počet spojovacích cest ve s. s. se stanoví na zákl. provozního zatížení. Podle účelu použití se s. s. dělí na telefonní a telegrafní neboli dálnopisné.
