spektrum obecně
spektrum [lat.] 1. fyz. rozdělení četnosti daného fyz. jevu v závislosti na měřitelném parametru. Např. s. záření závislost intenzity záření na jeho frekvenci, s. hmotnostní - závislost počtu částic (elementárních částic, iontů) na jejich hmotnosti. S. může být spojité (pásové) nebo nespojité (diskrétní, čárové). Spojité s. obsahuje všechny vlnové délky v určitém intervalu (brzdné záření, tepelné záření). Pásové s., vysílané molekulami plynů nebo pevnými látkami, je složeno z kvazikontinua, vzniklého přechody mezi vibračními, resp. rotačními stavy. S. čárové obsahuje vzájemně oddělené čáry, které mohou být buď jednoduché, nebo mají jemnou strukturu, tj. skládají se z několika velmi blízkých čar (multipletů). V el. a magn. poli se některé spektrální čáry rozštěpí. V.t Starkův jev; Zeemanův jev. Čárové s. vzniká přechodem mezi diskrétními energetickými hladinami; rozdíl energií se vyzáří ve formě elmag. záření určité vlnové délky. Při přechodech mezi vnějšími hladinami vzniká s. opt., mezi vnitřními s. rtg. Často se vyskytuje s čárové na spojitém pozadí; 2. genet. genotypové s. je soubor rozdílných genotypů. Mutační s. je soubor kvalitativně rozdílných mutací, vznikajících po působení nějakého mutagenu, popř. spontánně; 3. ekol. přehled všech organismů vyskytujících se na určitém biotipu podle jejich životních forem, bez ohledu na jejich postavení v systému. Druhové s. v biocenóze se ozn. jako druhová diverzita (rozmanitost druhů), v níž se také uvažuje o pečetním zastoupení jednotlivých druhů čili druhové vyrovnanosti (ekvitabilitě).
