sonátová forma
sonátová forma, forma instrumentální hudby, zpravidla třídílná (expozice, provedení, repríza), zal. na protikladu dvou témat. V expozici nastupuje v hl. tónině první (hl.) téma; po spojovacím oddílu nastoupí ve vedlejší tónině (dominantní, paralelní nebo jiné) druhé (vedlejší) téma; expozice může být uzavřena ještě třetím tématem. V provedení jsou témata zpracovávána. Repríza v podstatě opakuje expozici, ale všechna témata převádí do hl. tóniny. - S. f. vznikla v l.pol. 18.st. a ustálila se do 1770. Uplatňuje se zvl. v rychlých, ale též v pomalých větách cyklických forem (symfonie, sonáta, koncert, kvartet), v jednovětých skladbách (ouvertura, symfonická báseň) aj. Od dob Beethovenových dodnes nejzávažnější forma instrumentální hudby. - S. f. cyklická je tří- až čtyřvětá hud. forma, v níž alespoň jedna věta je v sonátové formě.
