sonáta
sonáta [it.], několikavětá (zpravidla tříaž čtyřvětá) skladba, v níž alespoň jedna věta je v sonátové formě. Větné schéma se ustálilo v pořadí rychlá-pomalá-taneční-rychlá. Tato charakteristika však platí teprve od období hud. klasicismu; pův. znamenala s. všeobecné ozn. skladeb pro nástroje (sonare, lat. hrát, znít), v baroku se vyvinuly dva typy s., s. da chiesa (chrámová) a s. da camera (komorní, světská). Barokní s. byla psána nejčastěji jako triová (pro dva hlasy a basso continuo) nebo jako sólová (pro jeden hlas a basso continuo).
