sociální psychologie
sociální psychologie, jedna ze zákl. oblastí psychol. věd zabývající se zákonitostmi vlivu spol. determinace na povahu psychiky a vědomí člověka a z toho vyplývajícími zákonitostmi regulační funkce psychiky a vědomí v sociální činnosti a sociálních vztazích lidí v rámci různých společenství. S. p. zkoumá tři zákl. složky sociálního chování, tj chování individuální, interpersonální a skupinové z hlediska sociální determinace obecných psychických jevů. Za nejvlastnější předmět s. p. se často považuje interpersonální chování, jež představuje přechod mezi chováním individuálním a skupinovým. Interpersonální chování, ktere lze analyzovat z hlediska jednotlivých účastníků, jejich vzájemných vztahů a z hlediska zasahujících skupin či spol. determinant, představuje oblast, v níž s. p. hledá zákl. sociálně psychol. jednotku své analýzy. Chování člověka jako výsledek i příčina chování druhých úzce souvisí s činností a vzájemným působením jako dvěma stránkami sociálního bytí člověka, jež je v individuální rovině ovlivňováno sociální percepcí. Ta je chápána buď jako sociální determinovanost procesů vnímání, nebo jako specifická forma vnímání sociálních objektů (interpersonální percepce). Problematika interpersonální percepce, chápané z pozic marx. teorie odrazu a činnosti jako bezprostřední odraz člověka člověkem v různých druzích činnosti (v operacionální definici jako formování soudů lidmi o lidech, zvl. těch soudů, které se týkají lidí jako sociálních bytostí), se stává v souč. jednou z hl. oblastí teoretické i aplikované s. p. S pozicí jedince jako subjektu i objektu sociální percepce souvisí široká oblast motivace sociálního chování, představovaná dynamikou zákl. motivačních faktorů (potřeb, zájmů a hodnot) člověka. S motivací koresponduje problematika postojů, chápaných v rámci s. p. jako hodnotící relace vyjadřující vztah osobnosti k jejímu předmětnému a sociálnímu prostředí. Utváření postojů je těsně spjato s procesem socializace, který s. p. zkoumá ve vztahovém rámci ,,organismus-svět", ,,subjekt-objekt" či ,,osobnost-společnost". Socializace nemůže probíhat bez interakce a komunikace, jejichž analýza tvoří význ. problémový okruh s. p. Rozsáhlý soubor sociálně psychol. jevů vytváří problematiku malých skupin, tj. takových sociálních struktur, jejichž členové na sebe působí navzájem a jsou v bezprostředním vzájemném styku. Kromě okruhu malých skupin a některých specificky determinovaných jevů (sociální facilitace, kooperace a kompetice) zahrnuje s. p. i problematiku širších spol.psychol. procesů (struktura a formy spol. vědomí, spol.psychol. rysy sociálních vrstev a tříd, nár. a kult. specifik, hromadné chování a masové psychické jevy včetně masové komunikace), které studuje na zákl. aplikace rozsáhlého metodologického aparátu využívajícího poznatků i z jiných oblastí psychol. věd. Teor. i metodologická vybavenost s. p. je však dosud zdrojem určitých rozdílů v názorech na nejvlastnější předmět marx. s. p., za který je v obecné rovině pokládána osobnost, masové psychické jevy a vzájemné vazby mezi oběma kategoriemi.
