slovenská literatura
slovenská literatura, písemná tvorba sl. autorů, která vznikla na Slovensku a byla adresována příslušníkům sl. národnosti a národa. Vedle lit. měla s. l. od nejstarších dob i bohatě členěnou ústní lid. slovesnost. V dějinách s. l. se v rámcovém členění rozeznává a) starší s. l. (800-1750), b) novější s. l. (1750-1945) a c) liter. social. období (po 1945). - První písemné památky vznikly v 60. letech 9.st. v době Velkomoravské říše (staroslověnská liter.). Od 10. do 15.st. svědčí o kult. životě na Slovensku lat. legendy a kroniky (Legenda o sv. Svoradovi a Benediktovi, 11.st.). Ve 14. století měla na slovenské vzdělance vliv UK, později husitské hnutí. V 15.st. vznikaly zejm. městské knihy (Žilinská městská kniha, 1451), které byly po počátečních lat. nebo něm. zápisech psány česky, s prvky jednotlivých sl. nářečí podle toho, z které oblasti Slovenska písaři pocházeli. Human. vzdělanost posílilo založení univ. v Bratislavě (Academia Istropolitana, 1467). Rozkvět evang. duchovní písně vyvrcholil vydáním kancionálu Cithara sanctorum (1636, J. Tranovský), pro potřeby katolíků vydal 1655 B. Szöllösi Cantus catholici. Lat. human. poezii tvořil M. Rakovský. Po vpádu Turků do Uher pronikly motivy protitureckých bojů a odporu proti feud. útlaku do lid. slovesnosti, později do um. liter. (J. Jakobeus). V období reformace se vztahy č. a sl. kult. upevnily, sl. vzdělanci působili v Čechách (J. Silván, P. Kyrmezer), mnozí č. protestanti po Bílé hoře začali působit na Slovensku; jazykem č. i sl. liter. se stala bibličtina. Na Slovensku jako první kniha v tomto jaz. vyšel 1581 Malý katechismus M. Luthera. 1635 byla P. Pázmánym v Trnavě zal. univ., jež napomohla k tomu, že se záp. Slovensko stalo centrem kult. úsilí 17. a 18.st. Univ. a trnavská tiskárna umožnily pronikání sl. tvarů a slov do bibličtiny, začala se formovat západoslovenština, která se stala přechodnou formou k spisovné slovenštině. Liter. se diferencovala nejen konfesionálně, ale i spol. Měšťané si zapisovali lid. písně, vznikaly jarmareční písně, školská dramata a barokní poezie. 1648 vyšel první slovník lat.-maď.-sl., bohatá byla memoárová a biograf. liter. (S. Pilárik, J. Láni, D. Krman, T. Masník, J. Simonides), rozvíjela se oblast filoz. myšlení, pedagogiky, historie (M. Bel.). - V 18.st. rostl odpor proti feud. útlaku (Jánošík), vznikla sl. mravoučná poezie (H. Gavlovič). Na Slovensko proniklo osvícenství. Projevilo se vznikem učených spol. (Slovenské učené tovarišstvo, 1792), zájmem o nár. dějiny, jaz., jeho obranou a úsilím o rovnoprávné postavení s jinými jaz. (pokusy o spisovnou slovenštinu: J. I. Bajza, A. Bernolák); evang. vzdělanci setrvávali u bibličtiny (A. Doležal, Jur Palkovič, B. Tablic). Osvícenství znamenalo počátek sl. nár. obrození, jež se realizovalo v jaz. podobě české (P. J. Šafařík, J. Kollár) a bernolákovské (J. Fándly, J. Hollý). Dílo J. Hollého je vrcholem i závěrem sl. lit. klasicismu; přechod k romant. tvoří K. Kuzmány. Středisky nár. hnutí se stala evang. lycea, hl. v Bratislavě, s dominující postavou Ľ. Stúra (jako spisovný jaz. zavedl střední slovenštinu). Se Stúrovým jménem je spojena generace talentovaných romant. básníků a prozaiků známých též jako Štúrova škola, štúrovská generace, štúrovci. Jejími vedoucími osobnostmi byli básníci J. Kráľ, A. Sládkovič, S. Chalupka, J. Botto, prozaik J. Kalinčiak. První tištěnou knihou v novém spisovném jaz. byl druhý ročník almanachu Nitra, 1844. Po porážce rev. 1848 nastalo oživení až zač. 60. let. 1863 vznikla Matice slovenská, která sehrála důležitou roli jako organizátorka kult. dění a reprezentantka sl. národa. V 70. letech začalo období realismu. V čele lit. vývoje stáli Hviezdoslav, Vajanský, M. Kukučín, na ně navázali např. J. Jesenský, Timrava, Tajovský, E. Soltésová, T. Vansová, Ľ. Podjavorinská. Hl. představiteli lit. moderny byli básníci I. Krasko. V. Roy, M. Rázus. Po 1918 pokračovali v tvorbě starší autoři (Jégé), nastoupila mladá lit. generace básníků (J. Smrek, E. B. Lukáč, V. Beniak) a prozaiků (M. Urban, J. Hrušovský, I. Stodola). Ve 20. letech se zformovala marx. orientovaná liter., vydávala od 1924 čas. DAV (J. Poničan, L. Novomeský, V. Clementis, E. Urx, D. Okáli). Nejvýzn. autory social. prózy byli P. Jilemnický, J. Poničan, F. Kráľ; vedle F. Votruby a Š. Krčméryho nastoupila mladá krit. generace (A. Mráz, M. Pišút, M. Bakoš, M. Považan, M. Chorváth, A. Matuška). Ve 30. letech vystoupili spisovatelé na obranu dem. před fašismem (L. Novomeský); vedle mladých básníků (J. Kostra) se uplatňovali autoři lyrizované prózy (Ľ. Ondrejov, H. Zelinová, M. Figuli, F. Svantner, D. Chrobák), v dram. tvorbě např. I. Stodola, K. Bezek a P. Zvon. Na fr. a č. surrealismus i domácí tradice se orientovala skupina nadrealistů (R. Fabry, V. Reisel, S. Záry, J. Lenko, P. Bunčák, J. Brezina); 1939-45 se většina sl. spisovatelů postavila proti klerofašist. režimu na Slovensku. - Po 1945 se do liter. vrátili socialističtí autoři (P. Jilemnický, F. Kráľ), vyšla řada antifašist. bás. protestů (J. Jesenský, L. Novomeský, J. Smrek, J. Kostra, P. Horov, J. Poničan), základním tématem se stalo SNP (P. Jilemnický, J. Horák, J. Bodenek, A. Plávka, V. Mináč). Léta 1949-56 jsou charakteristická orientací směrem k social. realismu, jež se projevilo u některých básníků starší (A. Plávka, J. Kostra), střední (V. Reisel, P. Horov, J. Lenko) i mladé generace (M. Lajčiak, V. Mihálik) i u prozaiků a dramatiků (F. Hečko, Š. Králik). V 70. letech nová generace básníků (M. Válek, Milan Rúfus, V. Turčány, Ľ. Feldek, J. Mihalkovič, J. Simonovič, J. Ondruš) a prozaiků (A. Hykisch, P. Vilikovský, R. Sloboda, P. Jaroš), v dramatu pokračovali P. Karvaš, Š. Králik, I. Bukovčan. V poezii v posledním období převládají morálně polit. problémy současného člověka (M. Válek, P. Koyš, M. Lajčiak, A. Plávka, J. Poničan, V. Mihálik, Milan Rúfus, V. Turčány, Ľ. Feldek, P. Horov), novými sbírkami básní se představila mladá a nejmladší generace V. Šebestová, *1951, J. Koška). Próza i drama reagují na aktuální, zejm. mravní problémy života, konfrontují minulost a současnost (J. Jonáš, V. Šikula, J. Beňo, V. Handzová, E. Dzvoník, V. Švenková, *1937, P. Andruška, L. Ballek, J. Puškáš, I. Bukovčan, J. Solovič, J. Kákoš).
