slovanské jazyky
slovanské jazyky, větev indoevr. jazyků: západoslovanské (čeština, slovenština, dolní a horní lužická srbština, polština, kašubština, vymřelá polabština), východoslovanské (ruština, ukrajinština, běloruština), jihoslovanské (staroslověnština, bulharština, makedonština, srbocharvátština a slovinština). Společným zákl. s. j. byla praslovanština. Od 10.st. se jednotlivé nářeční skupiny začaly osamostatňovat (různé hláskové změny, jako změny samohlásek, jejich délka, různý vývoj párové měkkosti souhlásek, přízvukové rozdíly a jejich funkce v mluvnické stavbě). Pojítkem zůstalo společné jádro slovní zásoby a základy mluvnice (charakteristický znak je flexe).
