severoamerické výtvarné umění
severoamerické výtvarné umění, umění Spojených států amerických - specifické rysy s. v. u. souvisely s odlišnými koloniálními počátky (Anglie, Francie, Španělsko). V 16.-17.st. převládly cihlové a roubené stavby, první sídliště vznikla 1614 v New Yorku a 1632 v Bostonu. Počáteční, tzv. koloniální sloh (1675-1776) se projevil v šachovnicovitých dispozicích m. s centrálním náměstím (Filadelfie), připomínajících renes. m., ale lišících se od nich rozdělením na stejné parcely a nekonečné ulice bez dominant. V arch. převládl palladiánský klasicismus a typ angl. venkovských sídel. Mezi malíři vynikl B. West (1738-1820). V období 1776-1830 se progresívní vývoj projevil v industriálních stavbách (most přes řeku Schuylkill u Filadelfie, 104 m) a v systematickém zakládání velkoměst (Detroit). K předním architektům patřil Th. Jefferson, který podporoval zakládání angl. zahrad a parků, jež se staly pro amer. arch. typické. Podle špan.-mexického vzoru se uplatnil churriguerrismus. V mal. se k realismu přiklonili např. J. Wright (1756-1793) a T. Tillard (1785-1830). 1830-60 se hledala cesta k vytvoření nár. arch.; vedle výroby prefabrikovaných stav. dílů obytných domů (tzv. Balloon Framesystem) a používání ocelových konstrukcí nastal obrat k historizujícím slohům. V mal. převládly krajinářské školy (hudsonská škola). Období do konce 19.st. patřilo k nejvýzn.; rozvinuly se především inženýrské stavby a m. věžové domy (H. Hobson Richardson, 1838-1886). Vedení převzala chicagská škola (L. Sullivan), která používala ocelové konstrukce. 1890 dosáhl dům na Manhattanu výšky 16 poschodí a otevřel cestu výškovým stavbám - mrakodrapům, budovaným v průběhu 20.st. (k prvním patří Home Life Insurance Building a Tacoma Building v Chicagu); princip visutého železného mostu domyslel J. Roebling (Brooklynský most). K význ. malířům konce 19.st. patřil J. M. N. Whistler, evr. secesí byl ovlivněn J. S. Sargent, impresionismem M. Prendergast. V užitém um. vyniklo hnutí Arts-and-Crafts a skleněné a kovové předměty L. C. Tiffanyho. Architekturu 20.st. reprezentuje především tvorba F. L. Wrighta, inspirovaná přír. formami (tzv. organická architektura), stavby funkcionalistů (M. Breuer, R. Neutra, P. Rudolph), nový Bauhaus a ve 40. letech hl. arch. Eero Saarinena, G. Bunshafta (* 1909) a R. B. Fullera. Mal. se na přelomu století vyrovnávalo s postimpresionistickými tendencemi (skupina smi J. Sloan, 1871-1951, G. W. Bellows, 1882-1925); se současným moderním evr. um. byla amer. veřejnost poprvé seznámena výstavou Armory Show 1913. Část umělců tvořila nadále v duchu tradicionalismu (náměty z amer. života, zejm. z venkova, malované jednoduchým způsobem), někdy se sat. a sociálním zaměřením (B. Shahn). Na další um. tvorbu měla vliv amer. dadaistická skupina (M. Duchamp), později skupina evr. umělců, která se 1939 uchýlila do New Yorku (A. Archipenko, L. Moholy-Nagy, J. Lipchitz). Na zákl. poznání jejich kubistických a surreal. metod tvorby se vyvinulo význ. hnutí - tzv. abstraktní expresionismus, který navázal zejm. na metodu surreal. automatismu a zdůraznil vlastní fyzický akt malby (předchůdce A. Gorky, hl. představitelé: J. Pollock, W. de Kooning, *1904, F. Kline, *1910). Rozvíjel se i další proud abstraktní malby, který nebyl spojen s gestem - tzv. chromatická abstrakce (M. Rothko, *1903, B. Newman, *1905), zdůrazňující především formální řád. Reakcí na abstraktní um. byla koncem 50. let snaha ml. malířů vrátit se k určitému, specifickému předmětnému zobrazení - pop-art. Prostřednictvím banálních předmětů všedního dne, osvobozených od jejich funkce, se pokoušeli nově řešit otázky vztahu um. a skutečnosti a um. vnímání (J. Johns, *1930, R. Rauschenberg, *1925, R. Lichtenstein, *1923, A. Warhol). Nadále jsou však rozvíjeny i nepředmětné mal. směry, u nichž je patrný návrat k zákl. hodnotám malby a snaha oddělit a zjednodušit hlavně formální prvky (F. Stella, *1936, Ch. Hinman, * 1932, H. Frankenthalerová, * 1928, M. Louis, *1913). V souč. existuje pluralismus tendencí spojující ,,novou malbu" s tradicí. V soch. se obdobně projevil vliv evr. umění (A. Rodin), zejm. v díle R. Hoffmanové (1885-1966), G. Lachaise; později měla na soch. tvorbu význ. vliv skupina evr. umělců, která se uchýlila na zač. 2. svět. války do USA. Vůdčí osobností moderního soch. se stal A. Calder, tvůrce mobilů; na jeho tvorbu navazoval např. J. de Rivera (*1904).
