sardinské království
sardinské království, království Sardinie-Piemont - stát. útvar 1718-1861, zahrnující země savojské dyn.; jeho jádrem byl Piemont s hl. m. Turínem, dalšími součástmi Sardinie, Savojsko, Monteferrat, Alessandria a Nizza, od 1738 Novara. 1792 anektovala Francie Savojsko a 1802 Piemont. 1814-15 s. k. obnoveno a rozšířeno o Janov. Reakční absolutistická vláda vyvolala burž. rev. 1821 a 1834. Vládnoucí kruhy s. k. nastoupily ve 40.letech 19.st. politiku sjednocení Itálie .,shora"; král Karel Albert využil rev. událostí 1848-49 k válce s Rakouskem, kterou však prohrál (bitvy u Custozy a u Novary). Při přípravě odvetné války si s. k. zajistilo dipl. úsilím min. C. B. Cavoura spojenectví Francie (slibem odstoupení Savojska a Nizzy) a neutralitu Velké Británie (za svou účast v krymské válce 1853-56); 1859 bylo Rakousko fr.-sardinským vojskem poraženo (bitvy u Magenty a Solferina). Curyšskou smlouvou 1859 získalo s. k. od Rakouska Lombardii a na zákl. úmluv s Napoleonem lll. zabralo (za odstoupení Savojska a Nizzy) Toskánsko, Parmu, Modenu a většinu papežského státu. Po vítězství G. Garibaldiho v Král. obojí Sicílie (1860-61) a připojení tohoto státu k s. k. bylo na sněmu v Turíně 18. 2. 1861 vyhlášeno It. král. (králem se stal dosavadní sardinský král Viktor Emanuel II.).
