sýpka
sýpka, stav. objekt, popř. zařízení používané ke skladování zejm. vymláceného zrna (obilí). Od neolitu do raného středověku se obilí skladovalo v obilních jámách (obilnicích), později většinou v dřevěných schránkách (truhlách). Od 16. st. se na větších statcích začínají objevovat první samostatné dřevěné, popř. zděné stavby určené ke skladování obilí. Obecně se tyto stavby (sýpky) rozšiřují na venkově až od 18. st. Později dochází hl. ke zlepšování jejich konstrukce (aktivní větrání) a tech. vybavení (pásové a korečkové dopravníky, svodná potrubí). V souč. jsou s. (halové, podlahové) postupně nahrazovány obilními sily.
