rovnice obecně
rovnice, 1. mat. jeden ze zákl. mat. pojmů, který se v plné obecnosti zpravidla nedefinuje. R. obvykle znamená úlohu nalézt mat. objekty jistého typu, např. čísla, funkce atd. splňující daný vztah rovnosti. V užším smyslu se mluví o r. tehdy, jsou-li hledané objekty čísla, např. kvadratická r., goniometrická r. atd.; jsou-li hledané objekty funkce, hovoří se např. o diferenciálních r., funkcionálních r. Objekty splňující r. se nazývají řešení r. (jsou-li tyto objekty čísla, užívá se též názvu kořen r.). Výraz řešení r. znamená také celý postup nalezení požadovaných objektů. Při řešení r. je nutno znát jednak vztah nebo vztahy, které mají být splněny, jednak množinu, do které mají nalezené objekty patřit, např. množina reálných nebo komplexních čísel, množina spojitých funkcí. R. v analytické geom. je vztah charakterizující daný geom. útvar. R. daného útvaru (v dané souřadnicové soustavě) musí splňovat souřadnice všech bodů tohoto útvaru a žádného jiného bodu. V.t. algebraická rovnice; diferenciální rovnice; goniometrická rovnice; kvadratická rovnice; lineární rovnice; 2. fyz. mat. vyjádřený vztah mezi fyz. veličinami. Např. pohybová r. (plyne z druhého Newtonova zák.), r. kontinuity, Bernoulliova r., Boltzmannova r., Ciolkovského r., Maxwellovy r., Schrödingerova r., stavová rovnice.
