rakouské alpské země
rakouské alpské země, alpské země ozn. pro skupinu východoalpských zemí ve středověku; patřily k nim Rakousko (Dolní a Horní Rakousy), Stýrsko, Korutany, Kraňsko (s markou vindickou), případně i Tyrolsko a Goricko. Jejich základem byly pohraniční bavorské marky zřizované v 8.-9.st. Karlovci (k ochraně franské říše) a v 10.st. Otony (řím.něm. říše). Nejvýzn. byly pův. Korutany, zahrnující území býv. slovanského knížectví Karantánie. Ve 12.-13.st. získalo vedoucí postavení Rakousko. Vládnoucí rody v r. a. z. byly vzájemně spřízněny (Babenberkové, Eppenštejnové, Otakarové ze Štýru, Sponheimové, Menhardovci). Snahy o spojení r. a. z. vyvrcholily za Přemysla II. Otakara, který je ovládal (s výjimkou panství Menhardovců) do 1276. K jejich definitivnímu spojení došlo pod vládou Habsburků ve 14. století (Rudolf IV.).
