prozřetelnost
prozřetelnost, podle náb. představ vlastnost a činnost nejvyšší bytosti, nedostupná lidskému rozumu, neboť bůh v souhlase se svou vůlí předvídá a řídí veškeré svět. dění. Víra v p. se nazývá providencialismus. Hist. dění se chápe jako projev boží vůle, která je zaměřena na spásu člověka. Víra v p. je vlastní všem teistickým náboženstvím (křesťanství, judaismu, islámu). V kř. je víra v p. speciálně rozvinuta u Augustina v jeho koncepci dějinného procesu jako cesty k eschatologickému král. božímu; ve středověku se stala myšlenkovým základem veškeré církevní historiografie. Ještě v 17.st. vycházel z této koncepce ve svých hist.-filoz. úvahách o svět. dějinách fr. teolog a historik J. B. Bossuet, který tím obhajoval mj. božský původ abs. monarchie. Od renes. a zejm. od nástupu osvícenství se však rozvíjí protikladný racionalistický názor na dějiny, podle něhož se historie řídí imanentními přirozenými zákony, pochopitelnými pro lidský rozum. Avšak ještě v 19.st. zůstává víra v p. filoz. základem mnoha ideal. učení, např. filozofie J. M. de Maistra, F. Schlegela, hist. školy L. Ranka a dějinné filozofie novotomismu.
