provincie obecně
provincie [lat.], 1. území, správní jednotka. Ve starověku pův. označení působnosti řím. úředníků. Od 227 př.n.l. se p. stala adm. jednotkou řím. říše. Správu p. a legií, které v nich byly umístěny, vedl prokonzul. Od principátu se p. dělily na senátní (starší výboje) a císařské (nové výboje, např. Egypt, kam byl senátorům vstup zakázán). V římkat. církvi spojení několika diecézí v celek, spravovaný metropolitou. 2. obv. hov. venkovská oblast, kraj mimo město. V.t. provinční.
