prostor
prostor 1. mat. p. euklidovský, afinní, projektivní ap. V abstraktním smyslu značí p. množinu objektů, pro jejichž vyšetřování se užívá pojmů zavedených geometrií. Euklidovská geom. byla první naukou o prostoru. V 17.st. vznikla analytická geom., v níž je každý bod popsán uspořádanou trojicí čísel (souřadnic); analogicky jako v tomto trojrozměrném p. vedlo studium uspořádaných n -tic čísel k zavedení pojmu n -rozměrného prostoru. Uvahy projektivní, resp. afinní geom. se odehrávají v tzv. projektivním, resp. afinním p.; jiným zobecněním prostoru je tzv. p. metrický se zobecněným pojmem vzdálenosti. Dalším zobecněním metrického p. je p. topologický. V.t. topologický prostor; 2. fyz. speciálně zavedené p., např. p. konfigurační (jeho body jsou určeny polohami částic dané soustavy), p. fázový (body jsou určeny polohami a hybnostmi částic), p. Hilbertův (tvořený jistou třídou funkcí). V teorii relativity se pracuje se čtyřrozměrným časoprostorem.
