právní systémy
právní systémy, historicky se vyvinuvší systémy práva, které se navzájem odlišují jednak svou třídní podstatou, jednak vnějšími znaky, jako je koncepce pramenů práva, právní styl, právní pojmosloví, konstrukce jednotlivých práv. institutů atd. Lze rozlišovat tyto hl. p. s.: a) systém kontinentální (románsko-germ.), jehož prototypem je právo fr., opírající se o koncepci obč. zákoníku (Code civil) z 1804. Za prameny práva uznává výlučně psané práv. normy (je to systém práva psaného). Soudy svým rozhodováním netvoří právo, nýbrž je nalézají; jejich rozhodnutí působí výlučně ve vztahu k účastníkům řízení. Tento systém je rozšířen v kontinentální Evropě, v Lat. Americe a v četných zemích Afriky a Asie; b) systém angloamerický, v němž rozhodující význam má právo vytvářené soudy (právo soudcovské, judge-made-law, case law). Rozhodnutí některých soudů vytvářejí tzv. precedenty, které působí nejen mezi účastníky řízení, ale jako práv. prameny jsou závazné jak pro soud, který precedent vytvořil, tak pro soudy nižší (zásada stare decisis, rule of precedent). Soudcovské právo Velké Británie se rozlišuje na Common law (vytvořené rozhodováním král. soudů) a Equity (historicky vzniklé z rozhodnutí lorda kancléře); c) systém islámský, opírající se o náb. knihy a tradice, se dělí na právo sunnitské a šíitské, z nichž každé se dále rozlišuje podle různých škol (ritů); d) systém práva tradičn ího , jenž čerpá z kmenových a náb. tradic a má ještě jistý význam v některých afr. zemích. - Kromě toho existují různé práv. řády smíšené z prvků výše uvedených systémů.
