pozorování
pozorování 1. psychol. a sociol. metoda sledování vzniku, průběhu a změn určitých proměnných (parametrů, procesů) v kontextu určitého typu chování, závislého na některých vnějších (vnitřních) podnětových (stimulujících) podmínkách. Může být zaměřeno na nositele p. (introspekce), na jinou osobu či na skupinu osob, resp. populační substrukturu (etnikum). Přestože je jednou z nejdůl. metod v psychol., jako izolovaná metoda k výkladu faktů a souvislostí nestačí, protože nepostihuje příčiny pozorovaných jevů; 2. voj. zákl. způsob průzkumu prováděný jednotkami všech druhů vojsk ve všech druzích boje, ve dne i v noci. Při p. se používá radiolokátorů, televize a opt. přístrojů, v noci noktovizorů a osvětlovacích prostředků. Vzdušné p. se provádí z letounů a vrtulníků.
