poručenství
poručenství a) práv. vztah nahrazující v určité míře vztah rodičů (či některého z nich) a dítěte (řím. právo znalo i p. nad ženami nemajícími otce ani manžela). V č. a sl. právu bylo p. v 1964 nahrazeno institutem opatrovnictví; podstata spočívá v zastoupení nezletilého, jehož oba rodiče zemřeli nebo byli zbaveni rodičovských práv. Nezletilého zastupuje soudem ustanovený opatrovník či poručník - odtud opatrovnictví a poručnictví; b) v mez. právu vztahy nesamosprávných (koloniálních) území a spravujících mocností předvídané Chartou OSN a podléhající dohledu Poručenské rady; po vzniku nezávislosti většiny poručenských zemí existuje jen ojediněle. V.t. mezinárodní poručenství.
