přímá řeč
přímá řeč, jaz. doslovná reprodukce, citace výroku, znění textu ap.; signalizuje ji uvozovací věta, která vyjadřuje, kdo řeč pronesl, jakým způsobem, za jakých okolností atd., a je označována uvozovkami nebo jiným grafickým znakem (Řekl: "Přijdu."). - Syntaktickým spojením s větou uvozovací se z p. ř. stává nepřímá řeč, a to věta předmětná, mluvnicky závislá na určitém slovese uvozovací věty; dochází přitom ke změně v mluvnické osobě (řekl, že přijde) a v některých jaz. i v čase (consecutio temporum). V moderní próze je častá tzv. polopřímá řeč, jež slouží hl. k zachycení vnitřních stavů a prožitků zobrazovaných postav. Podobně jako p. ř. nese znaky běžně mluveného stylu, není však graficky vyznačena uvozovkami a užívá jen třetí osoby (Uvažoval, zda má přijít. Ale což, přijde.).
