podmět
podmět, subjekt - jaz. zákl. větný člen mluvnicky nezávislý na ostatních větných členech; s přísudkem tvoří ve větě dvojčlenné (otec čte) zákl. větnou dvojici (syntagma), spojenou vztahem predikace. Definován jako nositel větného výroku, původce nebo nositel činnosti, stavu, vlatnosti: vyjadřován nejčastěji podstatným jm. (v 1., zřídka 2. pádě) nebo zájmenem, dále přídavným jm., číslovkou, infinitivem slovesa, citoslovcem, vedlejší a hl. větou. Vedle formálního, gramatického p. se rozlišuje ještě p. psychologický (východisko při aktuálním členění věty) a z log.-sémantického hlediska p. logický (agens), který se s gramatickým p. nemusí shodovat.
