plastický kloub
plastický kloub, objemově omezená část tělesa, v níž se tvoří při zatížení místní plastická deformace bez porušení souvislosti materiálu; např. u nosníku se vytváří p. k. tak, že se zvětšuje úhel ohnutí nebo úhel zkroucení. Při vzniku p. k. dochází k vyrovnání a přerozdělení napětí směrem do tělesa i podél jeho osy, čímž roste jeho únosnost. Pokud nedojde k velkým celk. průhybům a ztrátě stability, lze použitím p. k. zmenšovat rozměry konstrukce a nároky na materiál. V.t. kloub.
