pedagogika
pedagogika [řec.], věda o výchově jako záměrné, soustavné a organizované činnosti, formující osobnost člověka; zkoumá podstatu a zákonitosti výchovy jako spol. jevu a jako regulace formování psychických procesů, schopností a vlastností člověka; zabývá se obsahem, formami a metodami, mechanismy a funkcemi výchovně vzdělávacího procesu, objasňuje cíle, podmínky a prostředky výchovy a na základě zobecněných empirických zkušeností stanoví pedag. zásady a směrnice pro organizaci a řízení výchovné činnosti. - Zákl. pedag. disciplíny jsou obecná p. a dějiny p. Obecná p. zkoumá zákl. pedag. kategorie a obecné zákonitosti výchovných procesů (podstata a spol. funkce výchovy, biol. a psychol. podmínky výchovy, vztahy mezi složkami výchovy, pedag. zásady), dějiny p. se zabývají hist. vývojem názorů na výchovu v souvislosti s utvářením jejích dílčích forem a se vznikem a vývojem výchovných institucí v jednotlivých etapách spol. vývoje. V rámci obecné p. byly rozpracovány některé samostatné pedag. disciplíny (teorie tělesné výchovy, pracovní výchovy, polytechnické výchovy, mravní a est. výchovy), chápané jako souvztažné složky systému, formujícího celou osobnost člověka. Diferenciace p. ve smyslu účelového zaměření (speciální p., p. dospělých, p. mimoškolní výchovy). - Historicky p. vychází z poznatků J. A. Komenského, J. J. Rousseaua, J. H. Pestalozziho, K. D. Ušinského. Jednota výchovy a vzdělávání, školy a života podmiňuje vzájemnou spjatost všech pedag. disciplín, v nichž se formativní funkce obecné p. pojí s funkcí poznávací a prognostickou.
