partyzánské hnutí
partyzánské hnutí, jeden z druhů boje ozbrojené skupiny dobrovolníků (partyzánů) vyvíjejí za pomoci obyv. bojovou činnost na území obsazeném nepřítelem. P. h. užívá různých forem ozbrojeného boje, sabotáží, diverzí, ochromování činnosti a autority orgánů moci i forem propagandy a mobilizace lidu k boji s nepřáteli. P. h. přerůstá často v drobnou válku - guerillu. Cílem p. h. je částečné nebo úplné ochromení nepřátelské moci na daném území, ztížení nebo znemožnění hosp. a komunikační činnosti nepřítele a příprava a posléze vyvolání všeob. boje proti nepříteli. P. h. může být namířeno jak proti cizímu, tak i proti vnitřnímu nepříteli. Organizační formy partyzánů, způsob jejich boje i rozsah jejich činnosti vždy záleží na geogr. a hist. podmínkách, v nichž se p. h. rozvíjí. P. h. bylo v minulosti využito v mnoha válkách jako účinného nástroje rozvratu v týlu nepřítele; bylo a je častou formou boje národů na obranu vlasti proti zahr. interventům či okupantům, ale i za obč. válek a nár. osvob. boje. Výrazných forem dosáhlo p. h. v Sev. Americe ve válce za nezávislost 1775-83, ve válce špan. lidu proti Napoleonovým armádám 1808-13, v Rusku za Vlastenecké války 1812, v bojích za sjednocení Itálie, v kubánské válce za nezávislost 1868 až 1878, ve válce Francie s Pruskem 1870-71 (franktiréři), v búrských válkách na přelomu 19. a 20.st., v sov. Rusku 1917-20, kde již vystupovalo jako pevně řízená organizační a polit. síla lid. boje proti kontrarev. a intervenci. Největšího rozmachu dosáhlo p. h. za 2. svět. války na okupovaných územích býv. SSSR, býv. Jugoslávie, býv. Československa i souč. Polska, Francie, Řecka, Itálie, Vietnamu, Indonésie, Barmy a Filipín, kdy pod vedením zvláštních velitelství přerostlo p. h. v partyzánskou válku (zejm. SSSR, Jugoslávie, Čína), v níž partyzáni osvobodili velká území, utvořili na nich vlastní správu a vytvářeli v týlu menší fronty, které vázaly početné síly nepřítele. - Během 2. sv. války v Československu se počalo p. h. formovat z iniciativy ilegální domácího odboje; navazovalo na dosavadní a rozvíjelo nové formy odboje proti okupantům. Jeho přirozeným střediskem byly horské a lesnaté oblasti Slovenska (vyvrcholení v SNP), od 1943 pak sev. a již. Morava, Českomor. vrchovina, Brdy, sv. a již. Čechy. Po 2.svět. válce se p. h. rozvinulo a rozvíjí v řadě asijských, afr. a jihoamer. zemí v boji proti koloniální nadvládě a agresi nebo proti domácím reakčním režimům.
