parodie
parodie [z řec. ], úmyslné zlehčení díla, zvl. literárního, převrácení jeho hodnot a významu; v širším smyslu směšné napodobení vůbec. Na rozdíl od travestie kontrastuje při p. zesměšněný obsah s ponechanou původní formou. Ve folklóru jsou s oblibou parodovány pohádky, strašidelné historky a líčení hrdinských příběhů, čehož se dosahuje posunutím děje, výměnou rolí jednajících osob, posunem stylové roviny jazyka. P. využívá anekdota a vtip, zejm. politický. S pokleslým významem pohádek se s oblibou parodují známé látky, třeba jako součást karnevalové zábavy ( Červená Karkulka ve stylu nacistické propagandy, po 1933), parodují se celá vědecká pojednání (Traxlerova mystifikace Jeníček a Mařenka, 1963). Známé typy pohádek využívá k parodiím politický vtip (O smutné princezně, O rybáři a rybce) i erotická anekdota (Tři splněná přání: vykastrovaný kocour krásným princem). S přibývajícím vzděláním vzrůstá počet parodií i v samotném lidovém prostředí, zejm. historky o zdánlivých strašidlech (bílá postava: prádlo na šňůře; narůstající strašidlo: dvě dovádějící kočky). Parodie folklórních námětů zpracovaných českým klasikem, jehož dílo se stalo součástí školních čítanek, využívají divadelní scény (Kytice v divadle Semafor; Dlouhý, Široký a Krátkozraký v Divadle Járy Cimrmana). Z české literární tvorby sem náleží i Popelák J. Lady. V oboru jazykové komiky kolovalo několik verzí slavnostního proslovu zahraničního absolventa univerzity při udělení akademického titulu (dekujeme státnímu zřícení, které je šizené dizidentem Mustafou Rusákem).
