pancíř obecně
pancíř [něm.< it.] 1. archeol. - ochrana horní části trupu z bronzového nebo ocelového plechu, ale i z kroužků, plátků (šupinový, plátkový p.). P. z Čaky je jedním z nejstarších v Evropě (12.st. př.n.l.). 2. voj. ochranný pás, štít. 3. zeměd. zpevněná část svrchních vrstev lateritických půd v důsledku akumulace dehydrovaných gelů sesquioxidů železa a hliníku. Pancíř vzniká v tropických oblastí savan a monzunových lesů.
