praxe
praxe, 1. materiální, smyslově předmětná, cílevědomá činnost, aktivita, jíž člověk jako subjekt působí na objekt, jímž může být konkrétní věc, děj, jiný člověk, sociální skupina ap. Obsahem p. je osvojování a přetváření přír. a spol. vlivů; 2. zavedený nebo obvyklý způsob jednání, zaběhnutý postup v nějaké činnosti, např. běžná praxe; 3. provádění nějakého úkonu z cílem si jej osvojit, zaučit se apod., např. jít na školní praxi; 4. činnost (obv. zaběhnutá) v nějakém oboru, např. lékařská praxe, právní praxe apod.
