přísudek
přísudek, predikát - jaz. zákl. větný člen tvořící s podmětem zákl. větnou dvojici věty dvojčlenné, spojenou vztahem predikace. Rozlišuje se p. slovesný (sloveso určité), který se shoduje s podmětem v osobě, čísle a rodě, popř. životnosti (příčestí činné a trpné složených tvarů), j me nný (slovesně jmenný - spona s jménem), podle povahy jmenné části shodný s podmětem v čísle, pádě, rodě a životnosti, a p. nesloves ný, vyjádřený jménem, citoslovcem nebo predikativem.
