pěchota
pěchota, též infanterie [něm < it.], ang. infantry - druh pozemního vojska; členové pěchoty (pěšáci) - infanteristé - hráli klíčovou roli ve vývoji válečnictví zejm. ve starověku a od zač. novověku. V antice se dělila na lehkou (prakovníci, vrhači oštěpů, lučištníci) a těžkou (hoplíté bojující ve falanze). Ve feud. Evropě význam p. upadal, rozvoj až se vznikem m. milice a žoldnéřských oddílů. Význam p. rostl od 14.st. (Flandry, Švýcarsko, angličtí a skotští lučištníci). Novověká p. se začínala formovat od 15.st. na zákl. voj. organizace a taktiky husitských vojsk a švýc. pěchoty (často též čeští a švýc. žoldnéři v zahr. službách). V 1.pol. 16.st. základem pravidelné p. lancknechti, taktika a organizace (pluky) p. dotvořena v 2.pol. 16.st. (niz. a špan. armáda). V té době byly hl. druhy p. mušketýři a pikanýři. V 17.st. zavedeni granátníci, kteří patřili se střelci (mušketýři) k řadové (těžké) pěchotě; lehkou p. tvořili od 18.st. myslivci. V 18.st. p. bojovala v uzavřené sestavě (tzv. lineární taktika); v 19.st. se po zavedení zadovky a rychlopalné pušky sestava uvolnila. Za 1.svět. války byla p. hl. činitelem zákopové války. Za 2.svět. války se zvýšila pohyblivost všech druhů vojsk širokým použitím motorových a obrněných vozidel. Dnes je p. druh vojska určený k ničení nepřítele a k ovládnutí jeho území ve vševojskovém boji; je vybavena automat. zbraněmi, lehkými protitankovými bojovými prostředky a ručními granáty, je motorizována a schopna výsadkových operací. - V ČR a SR a mnoha dalších zemích pěchota přeměněna na motostřelecké vojsko.
