otonské umění
otonské umění, um. rozvíjející se od pol.10.st. do pol.ll.st. na území řím. něm. říše za císaře Oty l. Velikého a jeho nástupců jako reprezentativní dvorské a círk. um., vyjadřující ideol. obnoveného císařství, navazující na um. tradici ant. řím. císařství, karolínské um. a zpracovávající též podněty byz. Stalo se um. předstupněm rom. um. Kult. centry byly císařský dvůr, biskupská sídla a velké kláštery. Arch. rozvíjela falce a palácové kaple (Goslar, Nijmegen), plochostropou baziliku o dvou chórech (sv. Michal v Hildesheimu) s přesnou půdorysnou vazbou a rytmickým střídáním pilířů a sloupů, s uplatněním střídmé ornamentální výzdoby. V plastice je monumentální figurální tvorba vzácná; význ. úlohu hrál hl. reliéf (práce z bronzu z dílny biskupa Bernwarda, dveře hildesheimské a augsburské katedrály, dveře kostela Panny Marie v Kolíně, štukové reliéfy na tzv. božích hrobech). Mal. tvorba se vyznačuje kresebnou a plošnou stylizací, doprovázenou snahou o výraz, později i o monumentalitu. Vysoké úrovně dosáhlo mal. nástěnné (kostel sv. Jiří v Oberzellu) a zejm. knižní, pro něž je přiznačné ovlivnění byz. mal. a zdůraznění myšlenky polit. moci (portréty císařů, alegorické postavy). Rozvíjeno bylo v klášterních skriptoriích totožných s jednotlivými mal. školami - Reichenau (Codex Egberti , sakramentář kolínského arcibiskupa Gerona, evangeliář Jindřicha II.), Echternach (evangeliář Oty III.), Kolín (evangeliář abatyše Hitdy z Meschede), Řezno (evangeliář abatyše Uty z Niedermünsteru); vrcholné úrovně dosáhlo um. řemeslo, zejm. řezba ze slonoviny a zlatnictví navazující na karolínské um. (basilejské antependium, kříže zdobené filigránem a emailem, vykládané drahokamy a kamejemi).
