orientální náboženské kulty
orientální náboženské kulty, konvenční ozn. pro skupinu kultů a mytol. soustav, které byly ve starověku rozvíjeny a šířeny v Přední Asii a v Egyptě, odkud pronikaly do oblasti řec.-řím. kult., a to již v řec. době archaické, zvl. však od l.st. př.n.l. až do doby pozdního císařství, kdy se stalo stát. náboženstvím kř. O. n. k. spojoval nejen společný geogr. původ, ale i společné rysy v mytol., obsahu kultů, rituálu, teol. hierarchii i v magických obřadech, později i v exorcismu. Jedním z nejrozšířenějších mýtů bylo vyprávění o bohu každoročně umírajícím a jemu přidružené bohyni, která se za ním vydává do podsvětí, aby ho odsud vyvedla zpět na zemi (v asyrsko-babylónském náboženství Tammuz - Ištar, v náb. Sumeru Dumuzi lnanna, v eg. náb. Usírew - Eset). Rovněž v rituálu jsou doloženy četné shody, např. v obřadu slavení nového roku (Egypt, Kanaán, Sýrie, Mezopotámie, Irán, Malá Asie; některé náznaky ukazují, že novoroční slavnost s nastolováním boha jako krále se konala i v Palestině). Vliv některých orientálních mytol. prvků lze zjistit už v nejst. řec. básnické tvorbě (homérská a hésiodovská epika), prostředkující pravděpodobně ugaritské prvky, které čerpaly z tvorby starobabylónské. Rovněž v archaické době, resp. v období ještě starším - v době mykénské, zdomácněly v Řecku orgiastické orientální kulty Dionýsa (Bakcha), přenesené z fryžské oblasti Malé Asie (odpor proti těmto kultům se výrazně promítl do řec. mytol.). Z četných o. n. k. pronikala do řec. a řím. myšlení záliba v mystice. Vedle klas. eleuzínií a znovu oživených orfických mystérií byla z Egypta importována mystéria bohyně Esety; téměř po celé řím. říši se rozšířila mystéria boha Mithry. V hermetismu (Hermes Trismegistos) se objevila duchovní mystéria, která nevyžadovala žádný rituál a která zůstala typově zachována i v kř. náb. Ještě před rozšířením mithraismu se projevil vliv idejí zoroastrismu, zejm. v podobě tzv. perského dualismu (protiklad morálních hodnot, dobra a zla, promítnutý do rozměrů celého vesmíru). Tento dualismus pronikl i do kř., které převzalo prostřednictvím žid. náb. (judaismu) představu o protikladu božského světa dobra a ďábelského světa zla jako zákl. prvek své teol. konstrukce.
