onen svět
onen svět, prastará představa říše stínů, kam člověk odchází po smrti ( záhrobí), případně paralelních světů obydlených démonickými bytostmi. Lidové představy kladou o. s. do podzemí (vojsko v hoře, trpaslíci), představují si podvodní říše v jezerech a mořích i svět v nebi nebo v oblacích. Lidové podání se v mnohém christianizovalo. Podzemní a nadzemní svět splývá s představou nebe a pekla. Nejvýraznějším rysem o. s. jsou jiné časové dimenze: hodina trvá den, den trvá rok i celé století: ženich, jenž oplatil návštěvu bytosti z o. s., kterou pozval na svatbu ( anděl, Theofil), se vrací za sto nebo za tři sta let jako stařec do neznámé krajiny; kovář, který okoval koně vojsku v hoře, za sedm let. Jednotlivé pohádkové typy líčí způsob, jímž je možné dostat se na o. s.: dívce upadne vřeteno do studny, na dně je louka a dům, kam vstoupí do služby; hrdina nalezne jiný svět v oblacích, kam vyšplhal po rostlině, která vyrostla až do nebe; vodník zavede do podvodní říše dívku, kterou si vyvolil za manželku nebo která je ochotna jít vodníkově ženě za kmotru ( žába). Podzemní prostory s poklady se v lidových pověstech otvírají v určený den (zpravidla jednou za rok): na Velký pátek (Erbenův Poklad), o svatojánské noci. V pověsti nelze na o. s. vstoupit beztrestně: pasáček, kterému do jámy shodili z rozpustilosti klobouk, nachází v podzemí starce s vousem na důkaz stáří obtočeným několikrát okolo stolu; odnáší si v klobouku zlaťáky, poněvadž tam naštěstí vstoupil nedobrovolně. Chlapec, který jej napodobí, je roztrhán.
