odúmrť
odúmrť, caducum - a) ve středověku nemovitý majetek (obvykle půda), který "spadl" na vrchního vlastníka půdy; zásada o. souvisela s odstupňovaným (děleným) vlastnictvím půdy za feud. (vlastnictví užitkové a vrchní), kdy poddanská o. spadala na feud. pány a šlechtická na panovníka (krále). Obvykle k o. docházelo vymřením rodiny po meči; byla omezována možnostmi dědění po přeslici, testamentem, u šlechty nedílem atd. "Odumřelý" majetek (svobodný, poddanský či manský) byl obvykle znovu udílen (např. podle emfyteutického nebo lenního práva); b) majetek, jehož nenabude žádný dědic a který připadá státu. Č. obč. zákoník termín o. výslovně neužívá; stát nabývá dědictví ze zákona okamžikem zůstavitelovy smrti, a to buď tehdy, nejsou-li zákonní ani testamentární dědici, nebo jestliže v úvahu přicházející dědici buď dědictví odmítli, nebo jsou nezpůsobilí dědit.
