obloukový výboj
obloukový výboj, fyz. intenzívní elektrický výboj v plynu, charakteristický vysokou vodivostí výbojové dráhy. Ve zředěných plynech dochází k o. v. při intenzitách el. pole řádu 106 V.m 1; při nízkých tlacích vyplňuje o. v. celý průřez výbojové trubice, při vyšších tlacích se anodový sloupec formuje do ohraničené oblasti tvaru provazce; tato oblast má vysokou teplotu a podstatně se v ní uplatňují procesy termické ionizace a termoemise z elektrod. K o. v. dochází i ve vzduchu za atmosférického tlaku, dosáhne-li intenzita el. pole hodnoty asi 4 MV.m 1. Využití např. v osvětlování, obloukovém svařování; též nežádoucí jev při přenosu el. energie. V.t. koróna.
