oblouk
oblouk, 1. geom. oblouk kružnice, jedna z částí kružnice, na které ji rozdělují dva body kružnice. Obecněji o. křivky, souvislá část křivky mezi dvěma jejími body. V topologii jednoduchý o. je oboustranně spojitý obraz úsečky. Oblouková (radiánová) míra úhlu viz arkus úhlu; 2. stav. obloukový nosník - zakřivená konstrukce na koncích šikmo opřená o neposuvné opěry; výslednice reakcí opěr a zatížení leží v tlakové čáře, která se má co nejvíce shodovat se střednicí oblouku. O. jsou podle staviva kamenné, ocelové, železobetonové; podle tvaru střednice plné (půlkruhové), segmentové (z úseku kružnic), eliptické, parabolické, gotické (hrotité, lomené), islámské (podkovovité). Podle vzepětí vrcholu o. nad spojnicí patek je o. vysoký či stlačený, plochý. Podle podepření je o. do opěr vetknut (o. vetknutý) nebo je opřen o klouby (o. dvojkloubový, popř. trojkloubový). O. jsou nosnou konstrukcí stropů (klenby), střech velkých rozpětí a mostů. V got. arch. převádějí o. šikmé tlaky kleneb do opěrných pilířů. V.t. lampa oblouková
