novozélandská literatura
novozélandská literatura, liter. Nového Zélandu psaná angl. Do konce 19.st. vznikaly romány o pronikání osadníků, ve 20. století romány a hist. kroniky (W. Satchell, 1860-1942, H. Guthrie-Smith, 1861-1940). Generace prozaiků 30.let (R. Finlayson, *1904; F. Sargeson, *1903) kladla ve svých sociálních povídkách a románech důraz na kult. a hist. specifiku Novozélanďanů i na domorodé tradice a vytvářela předpoklady pro vznik novější psychol. prózy J. Frameové, I. Crosse (*1925). Tradici lit. a sociální kritiky vytvářeli M. H. Holcroft (*1902), E. H. McCormick (*1906), Ch. Brasch (*1909) a čas. Landfall (Země na obzoru). St. poezie (lyrika W. P. Reevese, 1857-1932) byla v mnohém závislá na angl. vzorech. Zájem bás. generace 30.let (A. R. D. Fairburn, 1904-1957; U. Bethellová, 1874-1945) o evr. kulturu vyústil v deziluzi a obnovu romant. postojů, ale předjímal také vznik specificky novozélandské poezie, kterou představuje konkrétní a symbolická tvorba T. A. M. Curnowa a dílo D. J. M. Glovera. Od 50.let se objevují první bás. a prozaické pokusy pův. obyv. ostrova - Maorů.
